Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Klášter - Wat Suanmokk

21. 6. 2011

Od prvního června jsme nastoupili do buddhistického kláštera Wat Suanmokk, kousek od Surat Tani. Jedná se o meditační centrum s velmi přísným řádem. Délka pobytu je deset dní. Ubytování je rozděleno dle pohlaví, takže holky, kluci a ladyboyové zvlášť :). Celý komplex je zasazen mezi banánové plantáže a vypadá jako tropický park. Taky jsou tu horké prameny a spoustu živočišstva. Gekoni, netopýři, spousta pavouků, štíři, hadi, menší varani, jedovatý stonožky a spousta další havěti.

Den začíná ve 4:00 budíčkem, 4:30 je čtení buddhistických mouder a meditace, 5:00 ranní jóga, 6:30 ranní proslov někoho z duchovních a ranní meditace, 8:00 snídaně, 10:00 dopolední proslov a meditace, 12:30 oběd, 14:00 odpolední proslov anglického mnicha a meditace, 17:00 kakao o páté, 19:30 večerní skupinová (abychom se nebáli) meditace v sedě a za chůze kolem nádrží, 21:00 volno, 21:30 večerka. Každý má svou celu, která je vybavena betonovou pryčnou, lýkovou rohoží, moskytiérou (díky Buddhovi za ni), dekou, lucernou a dřevěným polštářem. Cela je k dispozici pouze ve volném čase po snídani, obědě, kakau o páté a samozřejmě v noci. Jinak jsou ubikace uzamčeny. Je přísně zakázáno kouřit, pít, souložit a mluvit. Nesmí se používat žádná elektronika, nesmí se číst ani psát. Nesmí se prosím ani masturbovat. V celém areálu je zakázáno ležet, ležet se smí pouze při ranní józe a na pryčně. Jídlo je tu dost dobrý, asi jediný na co se celej den těším. Je sice vegetariánský, ale mají to fakt moc dobrý. No a jak se nám spravila stolice, to byste měli vidět. Něco Vám nafotím.

Dnes je 9. den a asi mě jebne. Už jim na to peču, jsou to mimozemšťani, beztak, musím jít meditovat, tak zdarec..

Tak už sem zpátky, dneska nebyl ani oběd. Ale už jenom zítřek a máme to za sebou. Meditace nám zatím moc nejde, resp. spíš nás nebaví, ale aspoň sem přestal kouřit. Uvidíme, jak dlouho mně to vydrží, už teď se těším na Changa a kuřecí nudlovou polívku. Jo Chang, to je místní pifko, má asi 7%vol. a je to životabudič. Dneska se pokusím nepozorovaně nafotit ty ufouny. Tak zatím pa.

Den 10., dnes má bejt aj oběd, uf. Musím se přiznat, že nebýt Míši, už jsem vzal čáru. Měl jsem toho dost už po pěti dnech, ale ona chtěla zůstat. Už zase vyzvání, jdu meditovat :)

No, mám-li to shrnout kolem a kolem, zas tak strašný to nebylo. Nakonec to byla dost dobrá zkušenost. Věřím, že pro lidi co sou z nějakého důvodu nešťastní, to může být balzám na duši. Já si ale momentálně moc nešťastnej nepřipadám, taxem spíš trpěl. No, Myš se k tomu určitě bude chtít vyjádřit také, tak si to můžete přebrat po svém.

Myslím, že to celé Honza popsal celkem výstižně, ale můžu přidat pár svých postřehů. Do kláštera jsem nešla s nějakým velkým očekáváním, jen vyzkoušet a zažít něco nového, což se mi podařilo. Že bude drsný režim jsem věděla také, ale přesto mě hned u registrace vyvedl z míry seznam dlouhý jak písnička všech možných zákazů, příkazů a nařízení. Po spatření mé cely, mě smích přešel úplně, nicméně jsem se rozhodla nevyužít karimatky, ani spacáku a okusit postele z betonu, když askeze, tak natvrdo, a že to tvrdé bylo. Každé ráno mě bolely i kosti, o jejichž existenci jsem neměla ani tušeni. A pak už jen překonávání vlastního diskomfortu a pokusy o ponořeni se za hranice myšlení. Každý večer jsme hodinu zpívali staré buddhistické chorály v původním jazyce Pali s anglickým překladem. Bylo to podmanivé, chytlavé a texty byly velmi, velmi moudré. Když to shrnu, meditovat jsem se nenaučila, za to jsem se naučila velmi trpělivě čekat. Čekala jsem v kleče, čekala jsem v sedě, čekala jsem v leže, ve stoje i za chůze. Z počátku jsem čekala, až se něco stane, na malý zázrak, který mě dostane na druhej břeh. Taky jsem čekala, až mě přestanou bolet záda. A pak už jsem jen čekala, až bude po všem, až bude konec. A vždy, když mi bylo nejhůř a chtěla to zabalit, jsem potkala Honzu, kterej se na mě usmál a vůbec vypadal tak v klidu a vyrovnaně, že jsem si řekla, že mi asi uniká nějaká podstata a dalo mi to sílu pokračovat. Nicméně lidí, kteří nám stáli v čele si velice vážím, pomohli mi lépe poznat učení Buddhismu a také nahlédnout do života mnichů v klášteře. A vůbec, ten klid, který tam celých 10 dni panoval byl rajskou zahradou obklopenou chaosem reality. Jen vy a zvuky přírody. A jóga, ta byla suprová, takhle po ránu :), když ovšem pominu fakt, že nám všem nakopala zadek mniška, která by mi mohla dělat s přehledem babičku.. Mimochodem jsem tam oslavila/neoslavila svoje narozeniny, sama, v hlubokém meditačním tichu. Honzu ty meditace asi tak dostaly, že mi přál potají, šeptem o dva dny dřív :). Toť asi vše, co se mých zážitků týče. Loučím se s Vámi a předávám opět štafetu Honzovi.

Co se praktických věcí týče, 13.6. letíme do Indonésie, přiletíme na Bali a asi nejprve pojedeme na východ. Máme víza na 2 měsíce. Buď je prodloužíme o další dva, nebo poletíme ještě na Filipíny. Víza na NZ máme vyřízený, takže můžeme kdykoliv (rozuměj až dojde vata) odletět. Zatím nám vše vychází podle plánu a teď jsme navíc ještě osvícení. Mějte se krásně, máme Vás rádi. A speciální pozdrav posíláme našim nejvěrnějším fanouškům do Jundrova.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

díkec

(Honza, 26. 6. 2011 10:21)

<p>Zdar všichni, sme konečně narazili na rozumnej internet, pomalej, ale levnej. Už máme sestříhaný další video, ale je moc velký, tak nevím, kde se podaří ho nahrát.</p>

<p>Díky za příspěvky, mám-li mluvit za sebe, už se mi začína stýskat a to dokonce aj po hokně. Z NZ rozjedem Skype párty atp. Páčko! </p>

Re: díkec

(mamka, 27. 6. 2011 14:16)

Už jsem si říkala, kde soudruzi z NDR udělali chybu, že Ti "doma" vůbec nechybí. Tož, asi jsi přece jen normální :oD!

ahoj

(mamka, 24. 6. 2011 13:09)

Vidím, že Vás humor neopouští, a to je dobře. Předčítala jsem Váši poslední reportáž babkám v práci, móc dobře jsme se pobavily. :oD Máte to vydat knižně.
Míšo, dodatečně gratuluju k narozkám. Doufám, že jsi je oslavila i méně asketicky. Jankovi ještě jednou blahopřání k dnešnímu svátku (nevím, jestli sms došla). Tož tak, mějte se tam v té dálce co možná nejlíp.

ahojky

(ivan+zdena, 24. 6. 2011 12:08)

Zdárek párek mlaďoši,sledujeme vás a Zdena tiše závidí...ta příroda,moře atd.... já ju zase poženu do Rakous na hory a kolo.
Ale protože je MSV až v říjnu, pojedem se možná ohřát v září k móři.
Mějte se tam fajn I+Z

fakt dobrý

(tatka, 22. 6. 2011 18:49)

Měsíc uplynul jak voda, tak pozdravuji z Lednice - taky občas spím na betonu - ale vzhledem k jeho teplotě by to asi bez karimatky nešlo. Jenže má ta nafukovačka asi 20 dírek od různých pichláčů a tak je ráno prázdná. No a málem jsem na Cabo de Gata zalehl štíra - oba jsme měli štěstí. Tak jsem zvědavý co absolvujete dál - kurz bojových umění? Pilotní zkoušky? Průchod buší na Dead mans track? Lodní navigaci? Stříhání ovcí? - to by se na NZ hodilo. Fotřík

ahoj

(babi děda, 22. 6. 2011 10:12)

Je vidět, že to máte dobře zorganizované, tak jen tak stále dál. Zítra je SVATÉHO JANA , tak přejeme jen to nej ... nej .. lepší !

zdravíme

(babi děda, 22. 6. 2011 10:03)

Zajímavý zážitek. Byla to fyzická i duševní očista těla.I když se to hned nezdá. Dobře , že jste vydrželi.Prožíváme to s vámi , fota jsou výstižná a doplnují výborně psanou reportáž.