Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Indie - Závěr

13. 5. 2011

Ahojte! Doufáme, že se máte všichni skvěle a zároveň se omlouváme všem, jejichž emaily zůstaly zatím bez odpovědi. Nemáme permanentní připojení, proto jsme závislí na kavárnách a hotelech. Doufáme, že se situace zlepší po příjezdu na NZ, kde vychytáme nějaký tarif a budeme moc hodit aj nějakej SKYPE. Momentálně se nacházíme v Bangkoku a chystáme se vyřídit víza do Indonésie.

Teď, s odstupem času, jsem se odhodlal k sepsání závěru z cesty Indií. Dlouho jsem přemýšlel, jestli se do toho pouštět. Jestli jsem kompetentní a jestli by nebylo moudřejší mlčet, když v tom sám nemám úplně jasno. Tři týdny v Thajsku zaoblily hrany mým emocím, nicméně je nepotlačily dostatečně na to, abych neměl potřebu tento závěr sepsat. Dost mi pomohl i Aravind Adiga jeho románem Bílý Tigr (The White Tiger). Nevím zda je u nás k sehnání a pochybuji, že je přeložený (org. v eng), nicméně jej vřele doporučuji.

Indie. Je schizofrenická, absurdní a strašně smrdí a to i obrazně. Ještě před odchodem Angličanů byla společnost rozdělena kastovním systémem, což v praxi znamenalo, že každá kasta měla své tradiční zaměstnání a pozici ve společenské hierarchii. Mezikastovní manželské svazky byly přísně regulovány dle daných pravidel. Nikdo prakticky neví, jak kasty vznikly. Mohlo by se zdát, že souvisí s původní národností jejích členů, ale to lze pochopit jen u hlavních kast. Kdy například Brahmani jsou původní Árijci, nebo Nepali a Bhuti jsou z Nepálu a Bhutánu. Jenže tyhle hlavní kasty mají ještě desítky, ne-li stovky, podkast. Nepodařilo se mi zjistit, podle čeho jsou rozděleny podkasty a jsem přesvědčen, že to ani samotní Indové netuší, a to prosím napříč sociálními vrstvami. Ale tak to bylo „správně“ a asi to i fungovalo. Otcové předávali svá řemesla synům a ti přinejmenším nekončili na ulicích velkých měst tak, jak je tomu dnes. Zkrátka žili skromně dle tradic, ale žili jako lidé.

Dnešní Indie je rozdělená geograficky, na města a venkov, tedy temnotu a světlo. Dvě naprosto odlišná prostředí. Temnota je pak rozdělena do dvou nových kast, kterým říkají pupkáči a hubení. Život ve městech, jako je třeba Dílí nebo Kalkata, je tou směsicí barev a vůní, které sálají z fotek žurnalistů a cestovatelů. Krámky, taxíky, chlápci v turbanech, ženský v sárí, manufaktury, fabriky, to vše s pozadím kancelářských budov, odkud USA outsourcuje administrativní a IT služby. Lidé z měst nejsou tak vázáni tradicemi a existuje tu i jakási střední třída – městští lidé jsou pro cestovatele to nejhorší, nemají z nás respekt a ví, že máme peníze. Pokud si takových fotek prohlédnete víc, určitě narazíte taky na cyklorikše, žebráky a vůbec lidi co vypadají jako bezdomovci. Těch je ve velkých městech mraky. Ve skutečnosti to ale bezdomovci nejsou, jsou to lidé z temnoty. Většinou muži produktivního věku. Přes den dělají ty nejpodřadnější práce (pokud mají šťastný den), večer a v noci se válejí po ulicích a ve slamech. Tihle chlápci přicházejí z venkova, aby utišili svoje manželky a matky a nakrmili rodiny. Nemají vzdělání, neznají hrdost a jsou k smrti vyděšení z pupkáčů, kteří samozřejmě také migrují do měst. Nechovají se jako lidé, ale divoká zvěř bojující o život.

Pupkáči jsou ti, kteří ovládají dnešní Indii. Patří jim celé vesnice, cesty, doly, vlastně většina Indie. Patří jim půda, na které hubení hospodaří, nebo podnikají a vybírají za ni daně. Tím nemyslím daně státní, to je jiná pohádka. Pupkáči hubené také zaměstnávají jako služebnictvo. Sami se zdržují ve svých luxusních čtvrtích, restauracích a hotelech, mezi kterými přejíždějí klimatizovaným vozem s řidičem. Nedokážou sami řídit v indické dopravě, nedokážou zajít si nakoupit na bazar nebo pro láhev whisky do wineshopu atp. V tomhle je Indie opravdu náročná, všude se musíte prodírat, všechno je špinavé a páchne. Takže jsou pupkáči na hubených závislí i v tomto směru.

Pupkáči mají spoustu peněz, jsou bohatší než většina lidí u nás. A to nejen v množství peněz, které vlastní, ale také v hodnotě, kterou peníze v Indii mají. Pokud Vás napadne cokoliv, vězte, že je to v Indii k dostání. Asi nejzajímavější komoditou jsou volební hlasy. Indie je parlamentní demokracie, že? Například majitel čajovny s cukrárnou někde v temnotě, na půdě nějakého pupkáče, zaměstnává 10 chlapců. Nikdo neví kdy se narodili a někteří nemají ani jména (rodiče prostě neměli čas jim je dát). Ve škole, pokud tam dorazí, nebo při sčítání lidu je jim jméno dáno a věk stanoven. Takové sčítání se dělá často před volbami a většinou je věk stanoven na 18 let. Náhodička. Ale majitel čajovny je rád, tento měsíc nemusí platit daně těžce vydělanými rupiemi. V temnotě nikdo k volbám nechodí, jen dá zaměstnavateli otisk palce. Pokud by se přeci jen rozhodl vyrazit do volební místnosti, umlátí ho obecní policie dřív, než sáhne po klice.

Takto pupkáči demokraticky ovládají zemi. Není to však stoprocentně úspěšná metoda. Politici často pocházejí z jejich pupkatých řad a mandát je myslím čtyřletý. Dobré vztahy z předvolebního období nejsou věčné a tak často musí dojít na druhou, jistější metodu. Korupci. Sami Indové se považují za nejzkorumpovanější zemi na světě a skutečně se bez uplácení neobejdete, je to asi tak běžné jako dýžko v hospodě. Státní správa je velmi rozsáhlá, zákony jsou vytvořeny byrokraty a celý tento systém je prohnilý od nádražáka až po parlament. Přátelé je to takovej hnus, že Radek Johnůj by se z toho udělal.

V Indii by se mu určitě líbilo víc věcí. Např. populismus zde dostává zcela nový rozměr. Cedule s informací kolik vláda investovala do infrastruktury nebo rozvoje venkova, jsou častější než dopravní značky. Přitom ve skutečnosti nic nefunguje. Je na posrání, když v Himalájích dorazíte na křížení pěšin a vláda Vás srdečně informuje cedulí, kolik vybudování té pěšiny stálo a kdy byly práce dokončeny. Namísto toho, aby tam píchli třeba ceduli, kam máte jít. Ani nemá cenu se zamýšlet nad tím, kolik všechny ty cedule mohly stát a co by se za takový obnos dalo vybudovat. A tento princip aplikují na všechno, především je třeba informovat, že vláda něco dělá. Na první a ani druhý pohled to totiž nepoznáte. Ale jak je tam cedule, hned je Vám to jasné. Další výborný příklad je nakládání s odpadem. To, že jsou místní nevzdělaní a všechno hází přes plot je jedna věc. Mnohem horší je, že takto nakládají i s elektronikou a jinými nebezpečnými odpady. Půda v Indii je tak znečištěná, že máte divnej pocit, i když si dáváte suchou rýži. Člověk nad tím nesmí přemýšlet. Ale docela by mě zajímalo, kolik těžkých kovů jsme za ty 4 metry nasbírali. Nemluvě o hormonech z masa..

Hlavu mám plnou dalších věcí, o kterých by se dalo psát, ale myslím, že to stačilo. Doufám, že to bude pro čtenáře alespoň trochu srozumitelné. A závěrem chci dodat, že je Indie skvělé místo pro cestování. S penězi zde najdete svobodu jako nikde jinde na Zemi. Jen nesmíte nad ničím přemýšlet a přijímat věci tak, jak přicházejí. Nespornou výhodou Indie je jazyk. Vždy narazíte na někoho, kdo vládne angličtinou, ve srovnání s Thajskem naprostá bomba. A lidi jsou sice dost otravní, ale jsou tak jednoduší, že je prokouknete na první pohled. Asi se do Indie jednou vrátím, ale ještě nedokážu odhadnout, kdy to bude.

Jako bonus za to, že jste to přečetli celé, jsem pro Vás vytvořil krátké video. Není moc povedené, ale už připravuji nové, lepší. Tak páčko shledáčko.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Indie

(Markéta P., 17. 5. 2011 15:47)

Super článek. Jelikož máme momentálně v práci na "prázdninách Indiány", tak je dobré poznat v čem žijí.

AHOJ

(babi děda, 14. 5. 2011 18:11)

se zájmem jsme přečetli závěr z Indie, skutečně drastické zážitky, ovšem i toto poznání života je pro vás poučné a zajimavé. K další cestě zdar!

omluva

(honza, 13. 5. 2011 7:41)

omlouvám se za hrubky a překlepy :)

Re: omluva

(mamka, 13. 5. 2011 8:33)

Omluva se přijímá. :o)